[…] V Čermákově videu i textech (které můžeme v jistém smyslu také vnímat jako asymetrické, neboť pro diváka, který k nim přistupuje zvenku, budou pravděpodobně vždy do jisté míry neprostupné) ovšem nejde bezvýhradně o racionální analýzu jednoho konkrétního fenoménu. Umělce zajímají širší struktury a procesy – ať jsou to ekonomicko-politické mechanismy globálního kapitalismu, tvorba historie a paměti, formy a úlohy zobrazení nebo technologický pokrok spojený s post-humánním vývojem světa. „Konec světa nemusí nutně znamenat konec světa, ale jen náš konec.“

Ta představa není asi pro většinu z nás příliš příjemná, jak ale píše Čermák v dalším textu, transformace prochází skrze člověka, předchází lidskému a může ho tedy zřejmě i překonat. Transformace je tudíž přirozená a my jsme její součástí, nikoli nutně jejím hybatelem a regulátorem. Transformace tak nevyhnutelně v budoucnosti přinese zase nové formy asymetrií – například mezi tělem a artificiální neuronovou sítí. Kdo ví. – Tereza Jindrová