Session 1. 

Tato performativní práce vznikala v období mezi rokem 2017-19.

V eseji z roku 1963 G. Deleuze píše, že právě Ariadnina nit vás vyvede z labyrintu – hudba a zvuk – to je to, co vás vyvede ven.

Black Sun ⥀ = REALTIME

I am in front of the black screen.

In the black screen.

I disappeared at the same time the last image did.

I melted in the darkness.

I, too exploded, and my remains has been dispersed into the universe night.

Ten seconds of total darkness.

The last trail of the sound of the pla­­net’s explosions.

And there is silence.

How many suns are there?

One sun too many.

This is the way the world ends ⤶?⤷ and other ends of the world.

Not with bang a whimper.

Humans and/or… Terminator, or the arche­-traveling shot…

A lack of realism.

⤷ Myšlenka na samotné hranici všech myšlenek → Warmachine bacterian archeology.

Session 2. 

Na hranici mezi vnitřkem a vnějškem, vnitřním a vnějším světem, se vytvořila kůra, která je nakonec v důsledku podnětů tak propálená, že vytváří pro příjem podnětů ty nejpříz­nivější podmínky…

Když se ukázalo, že lidské bytosti získaly moc zničit život na zemi, začaly ho ničit ve velkém stylu a velmi rychle. Apokalyptické myšlenky a obrazy se stále více rozšiřovaly, v některých částech světa se rozšiřovaly až nevídanou rychlostí.

Z mlhy chaos.

Měla bys vědět, že to, co ti připadá jako vlasy, vůbec vlasy nejsou. Změníte se. Vaše děti se budou podobat nám a naše se budou podobat vám. Jaké budou naše děti? Jiné, jak už jsem řekla. Nebudou stejné jako vy. Budou trochu jako my.

Čím více se je snažíme analyzovat, tím více vypadají jako mlha → [Time is over]. Až se jeskyně začne pomalu rozpouštět, ocitneme se v prostoru, který bude zaplněný sádrovými odlitky rozličných památek z celého západního světa. Tento podivný monolitický prostor si pohrává s reprodukcí skutečnosti, v níž je lidstvo v podobné fázi jako zmíněná jeskyně → ve fázi rozpouštění

Lidé jsou víc stejní než jiní – nepříjemně víc stejní, než jsme ochotni přiznat. Zajímalo by mě, jestli by to nakonec nedopadlo stejně, kdyby možnost navzájem se zničit i se zbytkem světa získaly jakékoliv jiné kultury.

Teď se budeme muset naučit, jak žít v pralese a jak si postavit střechu nad hlavou a jak vypěstovat potravu, to všechno bez strojů a bez pomoci zvenčí. Zakážete nám používat techniku? Ne, to ne, ale také vám žádnou nedáme k dispozici. Dokud si sami nezačnete vyrábět věci, které potřebujete.

---

Koncept Aleš Čermák Performer Jindřiška Křivánková, Michal Cáb Sound design, kompozice Michal Cáb

Webové stránky projektu: WCHYGA

Tato performativní práce vznikla v rámci rezidenčního pobytu v kulturním centru Stanica Žilina na Slovensku, kde byla také poprvé prezentována. Poté byla uvedena na různých místech a při různých příležitostech.

---

Externí zdroje:

Kompletní text si můžete přečíst na stánkách A2 (#26, 2017): Black Sun ⥀ = REALTIME