Občan a věc je generativní work in progress projekt vznikající mezi rokem 2013-2014. Projekt se skládal z pěti na sebe navazujících částí, z nich každá část generovala materiál pro další pokračování.

První část pětidílného procesuálního divadelního celku se opírala o téma autobiografie a o paralelní téma vyloučeného druhého, který se snaží překročit hranice a žádá o status občana na jiném území. Téma vyloučeného a jeho začlenění do společenského vzorce – struktury – se objevuje ve všech pěti částech. Dalo by se říct, že se jedná o základní stavební prvek hry. Hra se v prvním plánu vztahuje k osobě českého avantgardního divadelního režiséra E. F. Buriana, nejen k jeho osobnosti, ale především jako k tvůrci auditivni poezie – voicebandu. ,,Lidské tělo jako orchestr, které zesiluje zvuky vydávané tělem.“ Touto citací E. F. Burian popisuje voiceband. My jsme k této citaci přidali další vrstvu – vyloučeného druhého, kdy lidské tělo zesiluje zvuky vydávané tělem. Herci nemají vlastnosti ani jména a jsou označeni jako Fig. I., Fig. II. a Fig. III.

V druhé části, se celý tvar uvolnil. Proběhla redukce textu i scény. Herci jsou sice stále označeni jako Figury, ale pozvolně si začínají uvědomovat svojí existenci. Začínají si uvědomovat místo, čas a prostředí, do něhož jsou zasazeni. Jejich existence jim přestává být lhostejná, cítí zodpovědnost za svoje činy a také již nesou jisté známky poškození.

„Naše jediná chyba byla myslet si, že to byl začátek. Tím říkám, že existuje vždy nový začátek. Co se udělalo, byl pravý opak toho, co bych udělala já, ale mě se na můj názor nikdo neptá. Tím se potvrzuje to, že se stále jedná o ,figuru‘, která si začíná být vědoma sebe sama,“ říká jedna z postav.

Třetí část vznikala se spolupráci s hudebním uskupením Lightning Glove, jejichž tvorba se opírá o podobné koncepční rámce a myšlenková východiska, jaká se objevují v projektu Občan a věc. Na troskách starého stvořit nový svět. Znovu nalézt ztracený jazyk, kterým by bylo možné komunikovat ve společnosti, jež se se rozpadla, ve společnosti, která hledá svojí – neexistující – identitu.

Čtvrtá část vznikla ve spolupráci s občanským sdružením Inventura. Tato organizace se zaměřuje na práci s tělesně a mentálně hendikepovanými lidmi. Cílem této části bylo vytvořit prostor, který bude možné společně obývat a sdílet.

„… je nutné… myslet na druhé. Stejně tak by to určitě řekli ti druzí o nás…“

Pátá část projekt Občan a věc uzavírá a na jejím vzniku spolupracovali všichni tvůrci, kteří se podíleli na jednotlivých částech (Lightning Glove, Petr Skala a herci z divadelního sdružení Inventura). Výsledný tvar je tedy jakousi kolektivním snahou – statementem. Tato část se vztahuje k tématu katastrofy. Jejím dominantním prvkem se stala událost z října roku 2013, při níž u břehů italského ostrova Lampedusa utonulo na 130 afrických uprchlíků.

„… může probíhat katastrofa za našimi zády, aniž bychom o ní měli sebemenší tušení? Dá se jí předejít? Je katastrofa něco nepolapitelného, neviditelného, něco smrtícího, co nemůžeme nikdy bezprostředně popsat, natož ovlivnit? Existují varianty a možnosti, jak jí předejít? Mají duševní a fyzické katastrofy něco společného?“

Koncept Aleš Čermák Účastníci Ivana Uhlířová, Jana Kozubková, Jakub Gottwald, Matěj Samec, Petr Skala, Michal Cáb, Josef Fojt, Dagmar Filípková, Jaroslava Krpálková, Martin Vošmích, Lightning Glove Dokumentace Barbora Kleinhamplová, Kristýna Bartošová.

Webové stránky projektu: Občan a věc

Vznik projektu byl podpořený Centrem současného umění Meetfactory.